Nejkomplikovanější aspekty osobní sebeobrany

 Nejkomplikovanější aspekty osobní sebeobrany

Jako jeden z komplikovaných aspektů osobní bezpečnosti vnímáme to, že pokud se chováme v souladu s preventivními opatřeními, nic se vlastně nestane. Pokud uděláme všechno správně, nemáme žádnou zpětnou vazbu, nevidíme možná rizika, kterým se nám podařilo vyhnout. Aristotelés definoval štěstí následovně: „Štestí je, když člověka vedle vás trefí šíp.“  Tento postřeh bohužel zůstává aktuální i po 2,5 tisících let. Zpětnou vazbou nám může být uvědomění, čeho jsme právě dosáhli. Že jsme se dostali v pořádku domů k rodině. To by mělo stačit J Pokud se navíc tato skutečnost stane naším nejvyšším cílem, který budeme mít neustále na paměti, těžko se pak někdy necháme vtáhnout třeba do zbytečného konfliktu na silnici, kde může hrozit, že celá situace eskaluje ve fyzický konflikt. Potřeba vyříkávat si něco, mít poslední slovo nebo jakkoliv riskovat, se najednou zdá být naprosto nesmyslná.

Proč ale přesto občas vstupujeme do značně riskantních konfrontací? Jeden z důvodů můžeme označit freudovským termínem „narcismus.“ Je to stejný důvod a mentální nastavení, které podle Ericha Fromma a dalších umožnily vojákům na frontě pochodovat proti vojsku nepřítele nehledě na očividné ztráty a narůstající počet mrtvých těl. Podle této teorie je člověk natolik přesvědčen o vlastní výjimečnosti, že si nepřipouští, že by mohl být dalším padlým. Jinými slovy „mně se to přece nemůže stát.“ Určité riziko ale existuje vždy. Cílem našich kurzů je naučit se rizika spojená s každodenním životem minimalizovat.