Odborníci z oblasti sebeobrany se shodují na tom, že pokud je trénink sebeobrany nastaven špatně, je lepší netrénovat vůbec. Důsledkem špatného tréninku totiž často bývá potlačení funkčních přirozených reakcí. V našich kurzech naopak na přirozených reakcích stavíme, dále je rozvíjíme a zohledňujeme individuální rozdíly mezi jednotlivými účastníky kurzů.

Problém spočívá v tom, že část mozku, která pracuje, když se učíme složité techniky, není ta, která je zodpovědná za rychlé rozhodování v krizových situacích. Sebeobrana existovala dlouho předtím, než začala vznikat bojová umění. Za jedno z nejstarších bojových umění je považováno Kalaripayattu, o kterém najdeme zmínky ve Védách, které byly napsány před cca 3000 lety. Člověk se ale do situací, kdy se musel bránit, dostával dávno před tímto obdobím. Dnes existuje odhadem okolo 180 bojových umění. Každé z nich využívá techniky, které jsou v určitém kontextu vysoce účinné, nicméně o jejich obecné praktičnosti pro sebeobranu se vedou dlouhé diskuze.

Cílem každého instruktora by nemělo být učit, co funguje jemu, ale učit to, co bude fungovat jeho studentům. Učit studenty, ne danou látku. Jedině tak bude obsah lekcí použitelný pod stresem.